VERNISÁŽ VÝSTAVY K DEVADESÁTINÁM DIVADLA

VERNISÁŽ SE PROMĚNILA V SETKÁNÍ GENERACÍ

TÝJO TRIO ZPĚVAČEK Z TEPLICKÉ KONZERVATOŘE SKLIDILO VELKÝ ÚSPĚCH

FOTOGRAFIE PROVOKOVALY K NOSTALGICKÉMU VZPOMÍNÁNÍ

 

 

Nadmíru spokojeni jsme byli s účastí na vernisáži výstavy "ŠŤASTNÉ ROKY NEJSTARŠÍCH LÁZNÍ V ČECHÁCH". Takový krásný název jsem vymyslela a vůbec se neujal. Nikdo ho nepoužívá. Ne snad proto, že by byl příliš dlouhý, ale mnohým se nezdá, že by 20. léta minulého století měla v Teplicích patřit k těm nějak zvlášť šťastným. Já se však domnívám, že pár let po konci strašlivé I. světové války se lidé chtěli sdružovat a bavit. Konec konců o tom svědčí i fakt, že přes složitou ekonomickou situaci zdejší radní neváhali a po požáru staré divadelní budovy 1. září 1919 se rozhodli vystavět divadlo nové. Ostatně, stačí se podívat na dobové fotografie, především záběry z teplických kaváren a tančíren, aby bylo každému jasné, že na počátku dvacátých let 20. století hospodští nouzi o hosty neměli. A stejně tak se chodilo i do divadel a kabaretů. A také na spolkové vzdělávací výstavy, podobné té naší, kterou jsme vernisáží otevřeli 31. března.

 

 

 

PhDr. Jana Michlová přednesla velmi podrobou a obsahově bohatou přednášku o počátcích divadelnictví a divadel v Teplicích. Bohužel měla pouhých 10 minut na to, aby se o své znalosti podělila s posluchači. "Já bych ji vydržela poslouchat i dvě hodiny," prohlásila za celou řadu dalších Vlasta Holíková. (Jana je vedoucí knihovny Regionálního muzea v Teplicích, která sídlí v místech, kde v 18. století bývalo Zámecké divadlo). Zajímavý byl i krátký vhled Mgr. Radka Spály, vedoucího odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Ústeckého kraje, do složení obyvatelstva Teplic počátkem 20. let 20. století. Většina zdejších obyvatel v té době se hlásila k německé národnosti, Češi byli v menšině a stejně tak proti Němcům v menšině byla i jinak početná Židovská obec. Kromě toho zde fungovalo i několik desítek nejrůznějších spolků. Všichni spolu a vedle sebe svorně žili až do 1. října 1938, kdy se po okupaci Sudet německými vojsky poměry v Teplicích naprosto změnily. 

Z historie:

Na dobové pohlednici je dobře patrné, jak velkuý kus z mladé Československé republiky byl německou okupací odkrojen. Teplice samozřejmě spadaly do území Sudet.

Česká republika přišla o třicet procent území s téměř 34 procenty obyvatelstva. Pohraničí do konce roku 1938 opustilo více než 114 500 Čechů, 11 500 německých antifašistů, 7 000 Židů a přibližně tisíc osob jiných národností. Pod svrchovanost Německa, Maďarska a Polska se dostalo asi přes milion osob české, slovenské, případně ukrajinské národnosti. Ve zbytku pomnichovského Československa zůstalo poté okolo 6,5 milionu obyvatel.
Všichni, kdo nebyli Němci a nechtěli se stát druhořadými občany Říše, museli opustit své domovy a přesídlit do vnitrozemí. V prvních týdnech okupace se ještě stovky lidí pokusily o odchod do zahraničí.Zdroj: ČT24

Ale to už je jiná kapitola dějin našeho města. Zpět ke "šťastným dvacátým".

 

Dvě stovky židlí nestačily, museli jsme přidávat a přesto si všichni návštěvníck nesedli. Takový pohled lichotí oku každého pořadatele jakékoliv kulturní akce.

Zleva: Ing. Jan Kostohryz, Pavel Štrobl, Nasťa Vaňková. Na vernisáži se sešli přátelé i známí.

Fotografie pořídil pro Teplický deník a zapůjčil pro potřebu tohoto blogu Zdeněk Traxler.

Jiří Fojtík je čilým přispivatelem do tohoto blogu a velkým pamětníkem Krušnohorského divadla, kde prožil, dle vlastních slov, nejkrásnější roky svého života.

Vlevo Jaruška Fialková, vedoucí fundusu Krušnohorského divadla a obdivuhodná krejčová! Na výstavu zapůjčila kostýmy z operetních inscenací a papírové hlavy, klobouky a jiné rekvizity.

TýJo Trio zpěvaček z Konzervatoře Teplice vzbudilo zaslouženou pozornost.

Úžasná Mařenka Červová, profesorka teplické konzervatoře.

A půvabné členky Hereckého studia Domu kultury Teplice, zleva Tereza Siváková a Erika Antošová.

 

Hojně navštívená vernisáž výstavy k devadesátinám divadla 31. 3. 2014 jakoby předznamenala příliv diváků na většinu představení, které jsme uváděli v průběhu dubna. Což v době, která přeje spíše rodinným návštěvám supermarketů, bylo potěšující zjištění. 

 

OSLAVA DEVADESÁTIN V RYTMU SWINGU

ONDŘEJ HAVELKA PŘIPIL DIVADLU NA DALŠÍCH DEVADESÁT

Více než šest stovek natěšených posluchačů usedlo v neděli 20. dubna v hledišti velkého sálu Krušnohorského divadla v Teplicích. Uvést datum je v tomto případě namístě, neboť přesně před 90 lety, 20. dubna 1924 byly divadelní prostory včetně restauračních kompletně zpřístupněny veřejnosti. Šest let po konci nejstrašnější války, kterou lidé do té doby zažili, chtěli zapomenout a bavit se. Životní styl odpovídal nové době: zkracovaly se sukně i vlasy, začalo se jezdit v rychlých otevřených vozech, restaurace a bary praskaly ve švech a v sobotu se tančilo a flámovalo až do rána. Také architekt teplického divadla, v Drážďanech působící liberecký rodák Rudolf Bitzan, byl ve svých plánech velkorysý. Údajně z důvodu hospodárného provozu pojal divadelní sál v roce svého otevření 1200 diváků! (Pro srovnání, dnes je maximální kapacita 696 míst plus 2x 8 míst v obou proscénkách).  Není divu, že naše divadlo patřilo po německých v celé Československé republice k největším.

V neděli 20. dubna 1924 zahráli Tepličanům při oslavě narozenin jejich kulturního „svatostánku“ skutečně noblesní hosté:  Ondřej Havelka and his Melody Makers.  Lídr orchestru se spolu s Přemyslem Šobou, ředitelem Domu kultury a Krušnohorského divadla, zhostil slavnostního přípitku. Skleničky pozvedli také dva náhodně vybraní diváci v první řadě, aby za všechny ostatní příznivce popřáli Krušnohorskému divadlu do dalších let hodně štěstí. Jako jeho produkční dobře vím, že ho bude potřebovat.

Na fotografii Jaroslava Rytycha zprava Ondřej Havelka s houslistou původem z Teplic, Martinem Zbrožkem.

Slavnostní přípitek k devadesátinám Krušnohorského divadla pronesl ředitel Domu kultury Teplice, Přemyyl Šoba.

V PRODANÉ NEVĚSTĚ ZAZPÍVÁ POPULÁRNÍ HEREC I PRIMÁTOR

VÝROČÍ KRUŠNOHORSKÉHO DIVADLA UCTÍ EVROPSKÁ HUDEBNÍ AKACEMIE

PRODANÁ NEVĚSTA ANEB TEPLICE SOBĚ

Oslavy 90. výročí otevření Krušnohorského divadla vyvrcholí 17. července 2014 teplickou premiérou Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Nového nastudování se zhostí účastníci letošní Evropské hudební akademie, která od roku 2007, vždy na začátku léta, přivádí do Teplic mladé talentované operní pěvce a dirigenty, aby tu pod vedením zahraničních i tuzemských renomovaných lektorů připravili a odehráli vybrané operní inscenace a koncerty. Myšlenku Evropské hudební akademie uvedl v život dirigent Norbert Baxa, pod jehož pedagogickým vedením a ve spolupráci s Vysokou školou hudební v Curychu (Zürcher Hochschule der Künste) vznikla i letošní operní inscenace.

Dirigent Norbert Baxa řídí Severočeskou filharmonii Teplice. Snímek ze zkoušky Mozartovy operní inscenace Cosi fan tutte, DK Teplice 2009, FOTO: Jiří Morman.

Na realizaci EHA se podílejí teplický dům kultury, Krušnohorské divadlo i Severočeská filharmonie Teplice a v minulosti také Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem.

PROČ BYCHOM SE NETĚŠILI?

Režie opery, kterou Češi považují za svoji národní, se zhostí Josef Novák. Diváci se s ním setkali v průběhu loňské EHA, kdy režíroval Příhody lišky Bystroušky. Původně se měla režie Prodané nevěsty ujmout profesorka operního zpěvu na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru, Kanaďanka Nancy Hermiston, která přiletí až na některou z plánovaných repríz.

 

Profesorka Nancy Harmiston působí na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru.

Režií davové scény "Komedianti" byl pověřen Svatopluk Vašut, pro kterého to bude po 20 létech návrat na profesionální scénu. Někdejší umělecký šéf a režisér Krušnohorského divadla, dnes dramaturg a režisér souboru Hereckého studia Domu kultury Teplice, pracoval s profesionálními umělci do roku 1994, kdy byl soubor teplické operety rozpuštěn.

Kromě pětadvaceti zahraničních studentů operního zpěvu, kteří do Česka přiletí 4. července, se v operní inscenaci objeví zpěváci a tanečníci z Teplic: ve 3 výstupech členové Tanečního divadla Teplice v choreografiích Dagmar Bašusové a jako sboristé členové Brixiho komorního souboru Teplice. Údajně by se měl zúčastnit například na teplické konzervatoři populární "Jerome" Bešťák:

 

 

 

 

 

Ten se chce v roli zápasníka v dresu Sklo Unionu Teplice rozpomenout na svoji dávnou sportovní kariéru. A rovněž přestává být tajemstvím, že role principála se má zhostit teplický primátor Jaroslav Kubera v alternaci se svým senátorským kolegou, ředitelem Divadla Na Vinohradech Tomášem Töpferem. Nu, snad Tepličané jeho odvahu ocení a pokud všechno vyjde, jak má, budeme se mít na co těšit. 

Osoby a obsazení:

Krušina:  Duncan Watts - Grant

Ludmila: Isabella Halladay / Elizabeth Harris

Mařenka: Nicole Brooks / Laura Widgett

Mícha: Andriy Styrkul

Háta: Courtney Bridge / Suzette Janse van Rensberg

Vašek: Spencer Britten / Brent MacKenzie

Jeník: Matt Chittick / Milan Vlček

Kecal: Peter Monaghan

Principál: Jaroslav Kuber / Ian McCLoy

Esmeralda: Charlotte Beglinger / Chelsi Walsh

Indián: Cuncan Watts - Grant

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Z novodobé historie divadla: 

Prodaná nevěsta byla v roce 1945 v teplickém divadle prvním představením

"Ještě se v okolních lesích střílelo. Ještě Teplicemi procházely tisícové transporty z koncentráků, ze zajateckých a pracovních táborů, ještě byl v celém pohraničí nepopsatelný chaos, a již zaznívala nabitým hledištěm velkého sálu teplického divadla radostná slova Proč bychom se netěšili..." - tak vzpomínali na květnové dny v Teplicích pamětníci. 

(Zdroj: Divadelní almanach, 1948).

Hned v prvních dnech po osvobození se do divadla vrátila hrstka českých zaměstnanců. Začalo se jednat o jeho dalším osudu. 11. května 1945 bylo na ministerstvu kultury rozhodnuto, že jihočeská zpěvohra s částí činohry dostane k dispozici teplické divadlo. 2. června 1945 se 80 členů divadla v Českých Budějovicích začalo stěhovat do Teplic a brzy nato se začalo zkoušet. Zaměstnanci divadla se usnesli na názvu Divadlo severu, jeho provozovatelem se stala Ústřední rada odborů. Uměleckým ředitelem byl zvolen režišér Tadeáš Šeřínský, administrativním ředitelem Bohumír Kristejn, někdejší ředitel českobudějovického divadla. Šéfem opery se stal dirigent Josef Bartl, tajemníkem F. J. Autengruber.  

První česká scéna v Teplicích byla slavnostně otevřena 24. června 1945 představením Smetanovy Prodané nevěsty. V zaplněném hledišti seděli vedle čestných hostů příslušníci Rudé armády. Repríza představení se odehrála hned druhý den a další představení o několik dní později v Teplicích a v ústeckém divadle. 29. června odehrál své premiérové představení soubor činohry, představil se inscenací Maryša bratří Mrštíků. Opereta zahájila svou činnost 2. července Nedbalovou Polskou krví. 

(Zdroj: CESTY K DNEŠKU, Bohumil Plevka 1985).

Více k novodobé historii divadla v samostatném textu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Teplická" Prodaná nevěsta roku 2014 se bude odehrávat ve scéně a kulisách, které do Krušnohorského divadla kompletně zapůjčí plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Včetně medvěda. Přestože by angažmá primátora mohlo napovídat opak, půjde o inscenaci klasickou, v kostýmech, jejichž barevnost odkazuje na plzeňský kraj: modré kabátky, žluté kalhoty.

Krušnohorské divadlo Teplice a Evropská hudební akademie 2014: Bedřich Smetana - Prodaná nevěsta. 

Premiéra v Krušnohorském divadle ve čtvrtek,  17. 7. 2014 v 19 hodin. Orchestr Severočeské filharmonie Teplice dirigují studenti Vysoké hudební školy v Curychu a to v tomto pořadí: 1. akt: Dominic Limburg, 2. akt: Corinna Niemeyer, 3. akt: Raphael Honegger.

První repríza 20. 7. v 18 hodin - open air představení na nádvoří děčínského zámku. 

Druhá repríza: Krušnohorské divadlo 22. 7. v 19 hodin. 

Třetí repríza 23. 7. v 19 hodin, divadlo v Jablonci nad Nisou. 

Derniéra: Krušnohorské divadlo 24. 7. v 17 hodin.

ČTYŘICETILETÝ DIVADELNÍ ŽIVOT MÉHO OTCE

MILOSLAV HAMZA (1927 - 2000)

Divadelní krejčí, jemuž bylo shůry dáno

 

 

Většina kostýmů, které jsou dosud uloženy ve fundusu Krušnohorského divadla, vznikla v krejčovské dílně pod vedením Miloslava Hamzy. "Divadelní krejčovina je daleko složitější práce, než když si necháte u švadleny ušít šaty," upozorňuje jeho dcera, Libuše Hladká. "Divadelní krejčí musí znát a umět nejen historické styly, ale především dobové postupy. Problém nastává už v okamžiku, kdy musí nahradit historické materiály současnými. Otec byl nesmírně talentovaný a všestranný člověk. Se svým kolektivem uváděl do života vize kostýmního výtvarníka. Krůček po krůčku tak vznikaly zdobné šaty či extravagandní obleky, ve kterých se herci museli cítit dobře". 

 

Divadelní krejčovna v čele se stojícím mistrem Hamzou.

Práci divadelních krejčí a švadlen vystihují nejlépe slova Josefa Čapka z roku 1925:

"...Zároveň s malírnou se pustí do díla divadelní krejčí, krejčová a vlásenkář. Tohle všechno jsou vesměs velmi ctižádostiví lidé, neboť jako šaty dělají člověka, tak divadelní krejčovna předpokládá, že dělá herce... s největší rozkoší ze zdárného díla se zde šijí nejnemožnější píšťalové nohavice, vydutá břicha a zadky, kabáty příliš krátké nebo příliš dlouhé, těsné nebo nevídaně volné, podle toho, jak toho figura vyžaduje."

Švadlenky, pod jejichž šikovnýma rukama vznikaly divadelní kostýmy, které dodnes berou dech.

 

Mistr krejčí u stroje.

Duší divadelník, srdcem skaut

Míla Hamza byl nejenom bohem políbeným krejčím. Jeho dcera vzpomíná na svoje dětství a prázdninové stanové tábory z první poloviny 60. let minulého století, kdy teplická divadelní parta jezdila se svými rodinami do malebného prostředí poloostrova vytvořeného řekou Sázavou k Chabeřickému mlýnu u Zruče nad Sázavou. Její otec jako přední teplický skaut býval duší tohoto tábornického společenství.

Obrázek téměř kýčový, ale skutečnost u Chabeřického mlýna s partou divadelníků musela být ještě krásnější.

"Pravidelnými táborníky byli zejména akademický malíř Jan Sedláček s rodinou, který zde maloval krajinky, Hana Límanová se synem, Miroslav Barák s dcerou, manželé Valínovi, JUDr. Jiří Formánek s rodinou, Jana Kuchařová s rodinou, František Hůta, Zdeňka Rochenbauerová s dcerou, manželé Zankerovi, Věra Nováková s rodinou, manželé Havlíčkovi a příznivci této divadelní společnosti. Pamatuji si také, že jedno léto tento tábor navštívil i tehdejší dirigent orchestru teplického divadla Rudolf Trinner. Jednalo se o táboření ve skautském stylu,takže i v kuchyni se střídali ve službách jednotliví účastníci, což navozovalo mnohdy komické situace. Chabeřičtí se na teplické divadelníky velice těšili, zejména na estrádu, která každoročně probíhala v místní hospodě, kde přítomné pobavily teplické hvězdy v čele s Hanou Límanovou, Václavem Valínem či Miroslavem Barákem. My, děti, jsme měly dovoleno se těchto představení zúčastnit, z čehož jsme byly nadšené! Bohužel, tábory v této lokalitě neštastně ukončila povodeň v roce 1965".

 

Paní Hladká Hamzová poskytla do blogu fotografie z divadelní krejčovky, z divadla a ze stanového tábora v Chabeřicích z léta 1965. Jsou to amatérské fotografie, jejichž kvalita odpovídá době, kdy byly pořízeny. K dokreslení osobnosti svého otce přiložila nekrolog, který v souvislosti s jeho úmrtím vyšel v Deníku Směr - dnes Teplickém deníku.

 

 

 Podobu postavy, do níž se herec stylizuje, dotváří kostým, účes a líčení:

 

Na fotografii při práci mistr vlásenkář Huta.

A JEŠTĚ ZÁBĚRY  Z NAŠÍ HISTORIE, KTERÉ POBAVÍ :

ANI TEPLIČTÍ DIVADELNÍCI NEUŠLI MANIFESTAČNÍM OSLAVÁM SVÁTKU PRÁCE

Tatínek nesoucí na zádech holčičku je Bohouš Starka, známý především jako interpret dodnes populární písně Hvězda na vrbě.

 

A MNOZÍ BYLI OCEŇOVÁNI ZA VZORNOU PRÁCI (FAKT JE, ŽE OPRAVDU UMĚLI):

Na snímku poznávám zleva čtvrtou Janu Kuchařovou, mzdovou účetní a velmi příjemnou dámu, která kultuře v Teplicích zůstává věrná i v pozdním věku. Poslední zprava divadelní krejčí Miloslav Hamza.

A KROMĚ PRÁZDNIN SPOLU PODNIKALI I ZAHRANIČNÍ CESTY - ZDE DO NĚMECKA

Zajímalo by mě, se kterou ženou na fotografii to Míla Hamza nemluví?