VERNISÁŽ VÝSTAVY K DEVADESÁTINÁM DIVADLA

VERNISÁŽ SE PROMĚNILA V SETKÁNÍ GENERACÍ

TÝJO TRIO ZPĚVAČEK Z TEPLICKÉ KONZERVATOŘE SKLIDILO VELKÝ ÚSPĚCH

FOTOGRAFIE PROVOKOVALY K NOSTALGICKÉMU VZPOMÍNÁNÍ

 

 

Nadmíru spokojeni jsme byli s účastí na vernisáži výstavy "ŠŤASTNÉ ROKY NEJSTARŠÍCH LÁZNÍ V ČECHÁCH". Takový krásný název jsem vymyslela a vůbec se neujal. Nikdo ho nepoužívá. Ne snad proto, že by byl příliš dlouhý, ale mnohým se nezdá, že by 20. léta minulého století měla v Teplicích patřit k těm nějak zvlášť šťastným. Já se však domnívám, že pár let po konci strašlivé I. světové války se lidé chtěli sdružovat a bavit. Konec konců o tom svědčí i fakt, že přes složitou ekonomickou situaci zdejší radní neváhali a po požáru staré divadelní budovy 1. září 1919 se rozhodli vystavět divadlo nové. Ostatně, stačí se podívat na dobové fotografie, především záběry z teplických kaváren a tančíren, aby bylo každému jasné, že na počátku dvacátých let 20. století hospodští nouzi o hosty neměli. A stejně tak se chodilo i do divadel a kabaretů. A také na spolkové vzdělávací výstavy, podobné té naší, kterou jsme vernisáží otevřeli 31. března.

 

 

 

PhDr. Jana Michlová přednesla velmi podrobou a obsahově bohatou přednášku o počátcích divadelnictví a divadel v Teplicích. Bohužel měla pouhých 10 minut na to, aby se o své znalosti podělila s posluchači. "Já bych ji vydržela poslouchat i dvě hodiny," prohlásila za celou řadu dalších Vlasta Holíková. (Jana je vedoucí knihovny Regionálního muzea v Teplicích, která sídlí v místech, kde v 18. století bývalo Zámecké divadlo). Zajímavý byl i krátký vhled Mgr. Radka Spály, vedoucího odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Ústeckého kraje, do složení obyvatelstva Teplic počátkem 20. let 20. století. Většina zdejších obyvatel v té době se hlásila k německé národnosti, Češi byli v menšině a stejně tak proti Němcům v menšině byla i jinak početná Židovská obec. Kromě toho zde fungovalo i několik desítek nejrůznějších spolků. Všichni spolu a vedle sebe svorně žili až do 1. října 1938, kdy se po okupaci Sudet německými vojsky poměry v Teplicích naprosto změnily. 

Z historie:

Na dobové pohlednici je dobře patrné, jak velkuý kus z mladé Československé republiky byl německou okupací odkrojen. Teplice samozřejmě spadaly do území Sudet.

Česká republika přišla o třicet procent území s téměř 34 procenty obyvatelstva. Pohraničí do konce roku 1938 opustilo více než 114 500 Čechů, 11 500 německých antifašistů, 7 000 Židů a přibližně tisíc osob jiných národností. Pod svrchovanost Německa, Maďarska a Polska se dostalo asi přes milion osob české, slovenské, případně ukrajinské národnosti. Ve zbytku pomnichovského Československa zůstalo poté okolo 6,5 milionu obyvatel.
Všichni, kdo nebyli Němci a nechtěli se stát druhořadými občany Říše, museli opustit své domovy a přesídlit do vnitrozemí. V prvních týdnech okupace se ještě stovky lidí pokusily o odchod do zahraničí.Zdroj: ČT24

Ale to už je jiná kapitola dějin našeho města. Zpět ke "šťastným dvacátým".

 

Dvě stovky židlí nestačily, museli jsme přidávat a přesto si všichni návštěvníck nesedli. Takový pohled lichotí oku každého pořadatele jakékoliv kulturní akce.

Zleva: Ing. Jan Kostohryz, Pavel Štrobl, Nasťa Vaňková. Na vernisáži se sešli přátelé i známí.

Fotografie pořídil pro Teplický deník a zapůjčil pro potřebu tohoto blogu Zdeněk Traxler.

Jiří Fojtík je čilým přispivatelem do tohoto blogu a velkým pamětníkem Krušnohorského divadla, kde prožil, dle vlastních slov, nejkrásnější roky svého života.

Vlevo Jaruška Fialková, vedoucí fundusu Krušnohorského divadla a obdivuhodná krejčová! Na výstavu zapůjčila kostýmy z operetních inscenací a papírové hlavy, klobouky a jiné rekvizity.

TýJo Trio zpěvaček z Konzervatoře Teplice vzbudilo zaslouženou pozornost.

Úžasná Mařenka Červová, profesorka teplické konzervatoře.

A půvabné členky Hereckého studia Domu kultury Teplice, zleva Tereza Siváková a Erika Antošová.

 

Hojně navštívená vernisáž výstavy k devadesátinám divadla 31. 3. 2014 jakoby předznamenala příliv diváků na většinu představení, které jsme uváděli v průběhu dubna. Což v době, která přeje spíše rodinným návštěvám supermarketů, bylo potěšující zjištění.