NAPOSLEDY NA JEVIŠTI PO BOKU OTCE V KRUŠNOHORSKÉM DIVADLE

SOŇA ČERVENÁ (9. 9. 1925)

světoznámá operní pěvkyně jako CARMEN v Krajském krušnohorském divadle v Teplicích 

Světoznámá operní diva Soňa Červená je dcerou zakladatele Červené sedmy Jiřího Červeného. Když byla malá, chodívali k nim na návštěvu Artur a Xena Longenovi, František Gellner, Bohuslav Martinů, Eduard Kohout, Vlasta Burian, Eman Fiala, Ferenc Futurista, Bohumil Mathesius, Jindřich Plachta. Bylo jasné, že Soňa se bude věnovat umění. Stala se operní pěvkyní, interpretkou stovky významných rolí. V roce 1962 emigrovala z bývalého Československa a od té doby vystupovala na prestižních světových scénách v Evropě a Americe. Krásná mladá Češka okouzlila svým nádherným altem publikum i kritiky.
Po revoluci se vrátila do rodné Prahy, kde ve svých 85 letech vystupuje na scénách Národního divadla v hlavních rolích ve dvou představeních (Zítra se bude, Makropulos). 

Životní příběh Soni Červené, to jsou vlastně dějiny 20. století naší republiky.

Zdroj: www.ČT - 13. komnata Soni Červené

Půvabná Soňa Červená na fotografii ze 30. let 20. století.

Málo se mluví o tom, že Soňa Červená svoji slavnou Carmen zpívala také v Teplicích. A už vůbec se neví, že na prknech tehdy Krajského krušnohorského divadla vystoupila ještě jednou, v okamžiku pro ni zcela zásadním. V Teplicích to bylo naposledy, co na jevišti vystoupila spolu se svým otcem, zakladatelem legendárního prvorepublikového pražského kabaretu "Červená sedma", ing. Jiřím Červeným. Brzy poté opustila Československou socialistickou republiku a emigrovala do západního Německa. 
Zajímavé informace ze života hvězdy, která naši malou zemi proslavila po celém světě, alespoň v jeho hudebních kruzích, nám poskytl Jan Liška.

 

V roce 2004 získala Soňa Červená Thálii jako zvláštní cenu kolegia.

Zpracováno dle knihy Soni Červené „STÝSKÁNÍ ZAKÁZÁNO“

Výňatky z deníku str.72, rok 1960:

…Kromě všech těchto taktů a kilometrů jsem hostovala jako Carmen v Hamburku za řízení Uštvána Kerésze a v režii Wielanda Wagnera, Carmen v Kolíně nad Rýnem za řízení Siegfrieda Köhlera, Carmen v Teplicích za řízení Zbyňka Vostřáka v režii Karla Jerneka a jako Carmen a Amneris v Drážďanech za řízení Rudolfa Neuhause…

Dopis otci, str.78

 Berlín 2.4.1961

 …Pořadatel z Teplic mi psal, že by chtěli „Červenou sedmu“, zda by to bylo možné. Dala jsem mu svůj jediný termín 3.7., který mi zbývá, než mě spolkne Salzburg. Ptal se mě, zda bych souhlasila s tenorem B. Odpověděla jsem, že ano, pod podmínkou, že ho to nejdřív naučí.

…str.79 

Koncert Červené sedmy se opravdu v Teplicích uskutečnil a pan pořadatel dokonce upustil od svého tenora B. Obsazení bylo prvotřídní: Eduard Kohout, Oldřich Kovář, Dr. Jiří Červený a já. Bylo to naposledy, co jsem stála s otcem na jevišti. Ale to jsme tenkrát nevěděli…

Vizitka

Soňa Červená získala první divadelní zkušenosti v muzikálu Divotvorný hrnec. Hrála rovněž ve filmu, například v komedii. Poslední mohykán. Poté se rozhodla věnovat opeře.Tři roky působila v Janáčkově divadle v Brně. Poté v roce 1959 přešla do Berlína, do opery Unter den Linden. Zde zpívala role v operách Claudia Monteverdiho, Georga Fiedricha Händela  a Christopha Willibalda Glucka. Za tyto role obdržela poprvé v roce 1961 čestný titul „komorní pěvkyně“ (Kammersängerin). Famózní úspěch jí přinesla role Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela.  Toto provedení bylo v roce 1960 úspěšně nahráno na gramofonové desky. Roli Carmen pak zpívala na nejpřednějších světových scénách 156 krát.
V této době se ji ke spolupráci marně a bezvýsledně snažila získat východoněmecká Stasi i česká StB, která na ni vedla osobní svazek č. 10324 již od roku 1951. Emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína 4. ledna 1962. 

Zdroj: Wikipedia 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak jsem se potkala s hvězdou

Stalo se to 24. 10. 2011. V Krušnohorském divadle jsme dávali operu Lakmé z produkce Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem.

Z historie:
Operu o indické, bráhmanské kněžce Lakmé zkomponoval francouzský pozdně romantický skladatel Léo Delibes na libreto Edmonda Gondineta a Philippa Gilla podle ve své době velice slavného románu Rarahu Pierra Lottiho. Světová premiéra se uskutečnila 14. dubna 1883 v pařížské Komické opeře a pro svou oblíbenost zde zůstala na repertoáru po osmdesát let. Exotická tématika hinduismu, převtělování duší, kastovnické vztahy východní civilizace, inkarnace indických bohů byly tehdy v koloniální Francii velice módní. Příběh vypráví o zapovězené lásce britského důstojníka k chrámové tanečnici Lakmé, která patřila do nejvyšší bráhmanské kasty. Tím bylo narušeno pravidlo, podle něhož se mohou brát mezi sebou jen příslušníci určité kasty. Role hlavní představitelky patří k nejslavnějším partiím koloraturního sopránu, zejména tzv. Zvonková árie, kterou proslavila australská pěvkyně Joan Sutherlandová. Ke skutečným melodickým hitům pak bezpochyby patří duet Lakmé a její služky Maliky


Zpět do divadla v Teplicích.
Bylo těsně po druhém zvonění. Většina diváků téměř vyprodaného představení čekala usazena na svých místech, jen u dveří výtahu v přízemí postávala trojice opozdilců, dvě ženy a jeden muž. Proběhla jsem kolem nich, dámy jsem zaregistrovala periferním viděním. Už jsem téměř stála na schodišti, když se mi v mozku rozezněl opožděný signál! Ta drobná, štíhlá žena s vlasy upevněnými sponou do culíku! Byla mi povědomá! Naštěstí instinkty někdejší novinářky ještě občas zafungují, rychle jsem se vrátila, výtah se právě otevíral. "Vy jste paní Červená!", vyhrkla jsem nezdvořile v obavách, že mi vzácný "úlovek" zmizí mezi dveřmi. "Ano," slavná pěvkyně se na mě usmála a zdálo se, že je mým zájmem potěšena. "Bože, kdybych věděla, že vás tady potkám!" vydechla jsem. "Určitě bych vám obstarala nejlepší místo!" "Ale to není nutné," odvětila Soňa Červená svým charakteristickým kultivovaným altem a vstoupila do výtahu. (Jak typické! Zatímco mnozí moji kolegové, pokud se na ně nedostanou služební vstupenky zadarmo, raději do kina či divadla ani nejdou, dáma, která by v každém kulturním stánku v Čechách a jistě i mnohde v cizině měla dveře otevřené, si pokorně koupila lístek). Dozvěděla jsem se, že je v Teplicích v lázních a přijela se podívat konkrétně na "ústeckou" Lakmé, jejíž představitelka Anna Klamó, sólistka Svč. divadla opery a baletu, byla nominována na cenu Thálie 2011. Připomněla jsem paní Červené, že v Krajském krušnohorském divadle zpívala na počátku šedesátých let. Na jevišti velkého sálu stála tehdy naposledy po boku svého otce Ing. Červeného, zakladatele proslulého pražského kabaretu Červená sedma. Krátce poté emigrovala do Německa.
Škoda, že se o pobytu takových vzácných hostů v Teplicích nedozvídáme včas. Možná, že Soňa Červená neměla o pozornost novinářů zájem, nicméně řádku v místních novinách by si bývala určitě zasloužila. Nedalo mi, a při představení jsem čas od času pohlédla jejím směrem. Seděla v jedné z předních řad v přízemí, tleskala často a srdečně.  A já byla šťastná, bez ohledu na to, co se právě odehrávalo na jevišti. Ten večer jsem se totiž potkala s opravdovou Hvězdou.
Eva Stieberová, březen 2014
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------