UMĚLECKÉ OSOBNOSTI, KTERÉ SPOLUPRACOVALY S KRUŠNOHORSKÝM DIVADLEM

Některé v Teplicích působily několik let, jiné zdejším divadlem jen prolétly.

 

Nezapomínáme na osobnosti, které krátkou dobu působily v souboru teplického divadla a později v jeho produkcích hostovaly.

  

Karel Hugo Feuerfeil (umělecky Šíp), 

otec populárního moderátora, textaře, scénáristy, hudebníka a baviče byl operetní herec a zpěvák, který zásadní část svého uměleckého života spojoval s ostravským Divadlem Jiřího Myrona. V 50. létech minulého století však patřil k oporám souboru činohry Krajského krušnohorského divadla v Teplicích. Z těchto let jsou fotografie, jež nám zapůjčil Karel Šíp jr.

Karel Hugo Feuerfeil (Šíp) na civilní fotografii.

 

Karel Šíp se subretou Fanny Koudelovou

 

Fotografii jsme zkopírovali z autobiografie Šípa juniora: Karel Šíp BAVIČ.

"Tatínek byl velmi záhy hvězdou teplického divadla," vzpomíná ve své autobiografii Karel Šíp jr. "Šel z role do role, navíc ta teplická divadelní parta musela být v těch letech skvělá, kamarádská, nikdo si nic nezáviděl, televize tehdy nebyla, v popularitě nebyla šance vyskočit nějak vejš než ostatní. Nevím, jestli tepličtí pamětníci ještě pamatují jména jako Drago Čáslavský, Josef Semecký, skvělý komik, vážící přes sto kilo, Jozef Kuchár, slovenský herec a zpěvák, dlouhá léta pak působící v Bratislavě

Tahle divadla totiž i na oblastech produkovala své hvězdy, které plnily hlediště. A já dodnes občas dostanu psaní od někdejší fanynky mého tatínka, někdy je dokonce přiložen autentický divadelní program, kde je tatínkovo jméno". Zdroj: Karel Šíp BAVIČ, Nakladatelství XYZ, s.r.o., 2012.

  V souvislosti s reorganizací krajských divadelních souborů se teplická činohra rozloučila s obecenstvem inscenací poslední sezony roku 1957 až 1958, kdy uvedla hry Úklady a láska, Matka, Kulička, Věčně mladá historie, Optimistická tragédie, Opory společnosti, Hernani. Někteří činoherci odešli do mosteckého diadla, jiní do Prahy, Pardubic, Karlových Varů a Ostravy. Tam také, v Divadle Jiřího Myrona přijal angažmá Karel Šíp.

 

 

V inscenaci operety Mam´zell Nitouche.

 

Teplický dům kultury uvedl 12. března Všechnopartičku, jejíž protagonista Karel Šíp mi při té příležitosti půjčil fotografie ze svého soukromého alba a  zavzpomínal na svého tatínka i na dobu, kdy jako malý kluk v Teplicích žil a chodil do školy: 

"Měl jsem před představením chvíli času a zajel jsem se podívat do Liberecké ulice, kde jsme s rodiči v 50. létech bydleli. Nevěřil jsem svým očím! Čekal jsem omlácené domy, v podstatě rozbitou čtvrť, jak si ji pamatuji z dětství. A udivily mě nablýskané barevné fasády, krásná ulice poblíž Malého (dnes Zámeckého, pozn. red.) nádraží, moc hezká část města. Zrovna jsem si fotil náš dům, v tom vyjde ze dveří starší pán, natáhne ke mně ruku a povídá: ,Vy jste si tady jako kluk hrál! Moje maminka si vás pamatuje!´ To bylo příjemný." 

Inscenace a členy souboru Krušnohorského divadla nejčastěji fotografoval Jindřich Körschner. Naprostá většina teplické populace středního věku si jej pamatuje jako "školního" fotografa, který jako maskota často používal svého maxipsa. Lze se domnívat, že autorem fotografie třídy, do které chodil malý Karel Šíp, je právě Jindřich Körschner. Škole se tehdy přezdívalo "Klecandovka" a dosud jí tak někteří pamětníci říkají, ačkoliv správný název zní ZŠ Maxe Švabinského.

Díky tatínkovi, který měl v 50. létech angažmá v Krajském krušnohorském divadle, se prvními "prkny, jež znamenají svět", na kterých Karel Šíp jr. vystoupil, stalo jeviště velkého sálu. Rovněž o tom vypráví ve své knize:

"Od malička jsem se pohyboval mezi divadlem a školou. Nikdy nezapomenu na svoje první vystoupení na divadelních prknech. Stalo se tak v Teplicích, kdy jsme bydleli. A tam také došlo k mému osudovému setkání s divadelními prkny. Moje první divadlení role byla v Práčatech. Děti, který sice nevedou žádnou válku s křižákama, ale jsou schovaný někde v závětří, a když naši (tedy husiti) prohrávaj, odněkud se vyřítěj s obyčejnejma prakama - odtud Práčata - a začnou střílet šutry na křižáky, a ti v panice utíkají. ....Tatínek věděl, že se hraje hra plná dětí, tak mě tam dostal. ... Představení se rozběhlo a přišla scéna, kdy jsem se vhrnul na jeviště s ostatními dětmi herců... Jan Žižka možná v tu chvíli vysvětloval práčatům, kam tím prakem na křižáka mířit, jenže to já nesledoval. Pátral jsem očima v hledišti, kde sedí naše třída. Popostrkoval jsem se z davu víc dopředu, abych byl vidět a sám v té tmě lépe viděl. A pak jsem je našel a začal jim mávat. upozorňovat na sebe. Opětovali moje pozdravy. Volali na mě, bez ohledu na závažná rozhodnutí přítomného jednookého vojevůdce: Čau, Karle, přijď si odpoledne zakopat... na ten plácek u mlíkárny... Jasně, jenom to tady skončí, skočim si domu pro kecky a jsem tam... Po představení kontaktoval mého tatínka režisér té hry a oznámil, že jsem svým nepřístojným chováním oslabil dramatické vyznění díla, a s mým herectvím na prknech teplického divadla byl konec". Zdroj: Karel Šíp BAVIČ, Nakladatelství XYZ, s.r.o., 2012.

 Z historie divadla v r. 1953:

První krajský festival dětských divadelních her 1953 uspořádalo Krajské krušnohorské divadlo. Teplický soubor se účastní hrami "O čem král doma nevěděl", "Sůl nad zlato" a "Práčata". Festival byl zahájen v Děčíně a pokračoval v Mostě, Lovosicích, Roudnici nad Labem, Litoměřicích, Litvínově, Lounech, Teplicích a Ústí nad Labem.