První teplické divadlo vzniklo v polovině 18. století na zámku
Může za to majitel teplického panství, osvícený hrabě František Václav Clary Aldringen, který se členy své rodiny secvičoval a pro své přátele a hosty provozoval na zámku divadelní kusy. Dnes bychom řekli, že na teplickém zámku se v roce 1751 odehrávalo cosi jako "bytové divadlo". V roce 1787 nechal Jan Nepomuk Clary-Aldringen na konci západního křídla, v místech, kde ještě před několika lety bývala obřadní síň a dnes funguje jazzclub a muzejní klub, postavit dle návrhu saského architekta Jana Augusta Giesla stálé divadlo.Jak uvádí kronika, hraběcí stavitel Johann Kuzer je "spáchal" za neuvěřitelné tři měsíce! Výzdoba byla dílem drážďanských umělců Theileho a Kastelliho. Elegantním klasicistním průčelím, jedním z prvních v tomto slohu u nás, je divadélko spojeno přímo se Zámeckou zahradou. Na konci provozování mělo 285 míst. Divadelní provoz byl zahájen roku 1789 a zpočátku zde hostovaly pouze kočovné společnosti. Brzy se však utvořil sbor ochotníků (Dilletantengesellschaft), který byl činný zejména v zimě a výnos ze vstupného obvykle věnoval na dobročinné účely. V letech 1855 až 1865 zřídilo město v trnovanském parku ještě letní divadelní scénu (pozůstatky divadelního altánu jsou dosud k vidění v prostoru za restaurací McDonald). Uváděny byly především veselohry a hry se zpěvy, občas koncerty klasické hudby a také slavnostní akademie k nejrůznějším výročím.
Foto: Zámecké divadlo na pohlednici z roku 1899. Restaurování snímku Jiří Morman 2014.
Foto: Zámecké divadlo, jak ho známe z počátku 3. tisíciletí
PROSLULÉ OSOBNOSTI COBY AUTOŘI HER PRO ZÁMECKÉ DIVADLO
V nedalekém Duchcově trávil na zámku u rodiny Vladštejnů stáří Giacomo Casanova, který rád navštěvoval teplický zámek a zejména zákulisí jeho divadla.
Žárlivý císař zabránil manželce v hostování na prknech, jež znamenají svět
Kromě proslulého filosofa a milovníka hodlal v teplickém zámeckém divadle zazářit i slavný lázeňský host Johann Wolfgang Goethe, jenž měl v hledišti dokonce své vlastní uzamykatelné sedadlo. Roku 1812 připravil pro divadlo vlastní kus, hru „Die Wette“ neboli Sázka. Napsal v ní roli pro mladou císařovnu Marii Ludoviku, sám hodlal vystupovat po jejím boku. K premiéře však nikdy nedošlo, protože Goethe na poslední chvíli onemocněl a účast císařovny navíc striktně odmítl její manžel.
Po otevření Městského divadla v roce 1874 provoz v Zámeckém divadle utichl. Po dalších padesát let sloužilo jen příležitostně jako soukromá scéna. Na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století nechal Alfons Clary – Aldringen chátrající prostor částečně přestavět na byt a větší část použil k umístění knižního fondu o 60 tisících svazků. Knihy pocházely z paláce ve Vídni, který rodina po skončení první světové války musela prodat. Knihovna dnes uchovává knižní sbírky muzea.
E. Stieberová, zdroj: "A. Smrček - Pamětní list k otevření rekonstruované budovy KDT v říjnu 1998, audioteplice.cz - Pro Polis, o.p.s."
Divodlo, jak vidno, vždy patřilo k lázeňskému městu. Jejen scéna, ale divadlo jako komplex. Malý sál, francouzká restaurace,"šlauch", kavárna s červenými boxy. Neprve zmizela operetní scéna. Pani radní, snad jen v Teplicích nepochopili, že kultura a sport se sama neuživý a musí se jí pomoci v rámci dotací. . Po revoluci se vystřídali majitelé, kteří zničili kavárenský provoz. S krásné kavárny se stala nádražní restaurace, ze šlauchu jídelna. Zmizely taneční večery pro lázeňky, a nejen pro ně. Jistě na místo do fitka by si šla starší generaci také zatančit. Vedení města chybí kulturní a sociální citění. Mohla by se rovněž přidat sportoviště, jako je kluziště. Proč vše funguje v meším městě, např. v Bílině. S pozdravem a příním všeho dobrého Eva Živ.
OdpovědětVymazat