Počátky divadelnictví v Teplicích v režii Clary-Aldringenů

První teplické divadlo vzniklo v polovině 18. století na zámku

Může za to majitel teplického panství, osvícený hrabě František Václav Clary Aldringen, který se členy své rodiny secvičoval a pro své přátele a hosty provozoval na zámku divadelní kusy. Dnes bychom řekli, že na teplickém zámku se v roce 1751 odehrávalo cosi jako "bytové divadlo". V  roce 1787 nechal Jan Nepomuk Clary-Aldringen na konci západního křídla, v místech, kde ještě před několika lety bývala obřadní síň a dnes funguje jazzclub a muzejní klub, postavit dle návrhu saského architekta Jana Augusta Giesla stálé divadlo.
Jak uvádí kronika, hraběcí stavitel Johann Kuzer je "spáchal" za neuvěřitelné tři měsíce! Výzdoba byla dílem drážďanských umělců Theileho a Kastelliho. Elegantním klasicistním průčelím, jedním z prvních v tomto slohu u nás, je divadélko spojeno přímo se Zámeckou zahradou. Na konci provozování mělo 285 míst. Divadelní provoz byl zahájen roku 1789 a  zpočátku zde hostovaly pouze kočovné společnosti. Brzy se však utvořil sbor ochotníků (Dilletantengesellschaft), který byl činný zejména v zimě a výnos ze vstupného obvykle věnoval na dobročinné účely. V letech 1855 až 1865 zřídilo město v trnovanském parku ještě letní divadelní scénu (pozůstatky divadelního altánu jsou dosud k vidění v prostoru za restaurací McDonald). Uváděny byly především veselohry a hry se zpěvy, občas koncerty klasické hudby a také slavnostní akademie k nejrůznějším výročím.

Foto: Zámecké divadlo na pohlednici z roku 1899. Restaurování snímku Jiří Morman 2014.

  Foto: Zámecké divadlo, jak ho známe z počátku 3. tisíciletí

 

PROSLULÉ OSOBNOSTI COBY AUTOŘI HER PRO ZÁMECKÉ DIVADLO

V nedalekém Duchcově trávil na zámku u rodiny Vladštejnů stáří Giacomo Casanova, který  rád navštěvoval teplický zámek a zejména zákulisí jeho divadla.

Pro kněžnu Marii Leopoldu Kristinu napsal hru "Le Polémoscope ou La calomnie démasqué par la présance d´esprit" (Lorňon, který klame aneb Duchapřítomně odhalená pomluva). Hra byla uvedena roku 1791.

Žárlivý císař zabránil manželce v hostování na prknech, jež znamenají svět

Kromě proslulého filosofa a milovníka hodlal v teplickém zámeckém divadle zazářit i slavný lázeňský host Johann Wolfgang Goethe, jenž měl v hledišti dokonce své vlastní uzamykatelné sedadlo. 

 

Roku 1812 připravil pro divadlo vlastní kus, hru „Die Wette“ neboli Sázka. Napsal v ní roli pro mladou císařovnu Marii Ludoviku, sám hodlal vystupovat po jejím boku. K premiéře však nikdy nedošlo, protože Goethe na poslední chvíli onemocněl a účast císařovny navíc striktně odmítl její manžel.
Po otevření Městského divadla v roce 1874 provoz v Zámeckém divadle utichl. Po dalších padesát let sloužilo jen příležitostně jako soukromá scéna. Na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století nechal Alfons Clary – Aldringen chátrající prostor částečně přestavět na byt a větší část použil k umístění knižního fondu o 60 tisících svazků. Knihy pocházely z paláce ve Vídni, který rodina po skončení první světové války musela prodat. Knihovna dnes uchovává knižní sbírky muzea.
E. Stieberová, zdroj: "A. Smrček - Pamětní list k otevření rekonstruované budovy KDT v říjnu 1998, audioteplice.cz - Pro Polis, o.p.s."