BUDOVA DIVADLA NEDOZNALA ŽÁDNÝCH VÝRAZNÝCH ZMĚN

PROMĚNY BUDOVY DIVADLA V ČASE

Krušnohorské divadlo je dáma, která nestárne

Srovnáme-li dnešní budovu Krušnohorského divadla s dobovými fotografiemi, jako by nedoznala žádných výrazných změn. Snad až na terasu, jak dnes říkáme Krušnohorského maskaronu, která byla ve 30. létech minulého století rozšířena směrem do parku. Uvnitř interiéru však došlo k některým úpravám, které které značným způsobem ovlivnily především provoz. 
Ty nejpodstatnější se udály v 60. létech a podstatně zasáhly do podoby velkého sálu.
Z historie:
Po roce 1945 alternovaly v teplickém divadle zdejší opereta, ústecká opera a mostecká činohra. Především operetní soubor měl v Teplicích své stálé "domácí" publikum a návštěvnost jeho představení byla velmi slušná. V hledišti mohlo usednout (po rozšíření do dnešní Smetanovy síně) až 1326 diváků! Pro srovnání, maximální kapacita velkého sálu dnes je 696 míst. Do rekonstrukce měl velký sál délku 28 m. šířku 17 m a výšku 11,8 m. Bohatě členěný podhled byl zavěšen na ocelové nosné konstrukci střechy. Sál byl zakončen skládacími dveřmí, 4,5 m vysokými a 10,4 m dlouhými, které byly rekonstrukcí odstraněny. Na sloupech byly zlacené ozdoby na modrém podkladě, strop byl v barvě slonové kosti se zlacenými ozdobami. Lože byly v šedé, v celém sále bylo využíváné v hojné míře zlacení. Prostor pro orchestr, tzv. "ponorka", pojal 40 hudebníků. Původní divadelní foyer (dnes Smetanova síň) bylo vymalováno v různých odstínech hnědi a ozdobeno obrazem Richard Wagner jako rytíř Grálu od drážďanského profesora Gollera. Zdroj: Rekonstrukce Krušnohorského divadla, Ing. A. Smrček, CSc, V. Uher.
Dnes zdobí Smetanovu síň obraz teplické malířky Dagmar Boehmové, znázorňující sedící baletku, členku zdejšího souboru, a fotografie ze zkoušek Tanečního divadla Teplice.

Fotografie, zachycující momenty z rozsáhlé rekonstrukce velkého sálu, poskytl Mgr. Karel Kruška.

Vizitka: 

Absolvent SVVŠ v Teplicích a pražské FAMU, do divadla nastoupil zhruba ve stejné době jako jeho spolužák, současný Mistr světel Miroslav Vojtíšek, který je tudíž "nejdéle sloužícím technikem" v historii novodobého Krušnohorského divadla. Karel Kruška pracoval v pozicích: r. 1970 stal kulisák, r. 1971 podlahový osvětlovač, 1972 první samostatná svícená inscenace (dnes se říká light design) Divotvorný klobouk, 1973 šéf osvětlovací a zvukové techniky (v programu se uvádělo opravdu Mistr světel), jehož si do této funkce vybral ředitel divadla Tadeáš Šeřínský. Krušnohorské divadlo opustil v roce 1985.

Na některých unikátních záběrech je kromě lešení vidět i původní, parketová podlaha velkého sálu:

Ze vzpomínek Karla Krušky je patrné, že rekonstrukce velkého sálu byla záležitost velice složitá a dobrodružná a podílel se na ní i technický personál divadla:
"Po vymalování, zlacení, mytí a opravách elektro bylo nakonec lešení zbouráno, mimochodem, stálo cca 100 tisíc, což v té době byly velice slušné peníze. Po týdnu přijel architekt ing. Řepa a suše konstatoval, že barva v kruzích na stropě není správně červená....," směje se Karel. Jak ale dodává vzápětí, chlapi byli dost akční a s výtkou architekta si rychle poradili: "Nakonec jsme do baráku nacpali požární žebřík i s podvozkem, vyřezali jsme kvůli tomu rámy oken v průčelí budovy. Na konec žebříku jsme přivázali mladého Lebedu, syna garážmistra, vysunuli na doraz a vozili jsme ho pod stropem, kde natíral kruhy kolem světel tou ,správnou´ barvou, kardinálskou červení. Bezpečáka jsme pro jistotu poslali na dva dny na školení o bezpečnosti práce, nikomu se nic nestala, ani žádná z našich koček neutrpěla újmu, vše dopadlo nadmíru dobře, architekt koupil soudek."

Výsledkem této rekonstrukce byla především stupňovitá úprava hlediště, snížení počtu sedadel a vybudování kabiny pro zvukaře a osvětlovače na konci sálu. Zrekonstruováno bylo nouzové osvětlení a Smetanova síň, kuřárna a bar byly dle návrhu architekta Řepy vybaveny novými osvětlovacími tělesy a nábytkem. Průchod divadlem byl zrušen a využit jako technické zázemí divadla. Přibližně ve stejné době procházelo opravou Národní divadlo, jehož sedadla byla předána do hlediště velkého sálu Krušnohorského divadla.

"Teplická divadelní budova je unikátní jako celek a stejně tak byly unikátní některé předměty uvnitř se vyskytující. Například mrakostroj, sádrový horizont s hvězdami, nákladní výtah, samotížná ventilace, osvětlovací a zvuková technika téměř vždy na špičce technických možností," vzpomíná Karel Kruška.
Stroj na výrobu iluze mraků nebo unikátní sádrový horizont už bohužel v divadle nemáme, byly odstraněny při rekonstrukci v polovině 90. let. Jeho technické zázemí by si však zasloužilo samostatnou kapitolu. Navrhli je ve 20. létech minulého století zkušení odborníci: Prof. Adolf Linnebach byl technickým ředitelem mnoha divadel v Německu a vzdělaný stavitel Dr. Ing. Keller byl i zkušeným jevištním výtvarníkem. Odvedli vskutku skvělou práci, když uvážíme, že vybavení jeviště a bohaté technické zařízení sloužilo v podstatě v nezměněné podobě ještě před druhou rekonstrukcí v létech 1995 až 1998, jejímž cílem byla především modernizace veškerých technologií divadla tak, aby odpovídaly současným požadavkům.

Eva Stieberová, zdroj: Rekonstrukce Krušnohorského divadla, Ing. A. Smrček, CSc, V. Uher.