VLASTÍK MAŘÍK: VZPOMÍNKY MI ZŮSTANOU

Náborář, osvětlovač, inspicient, herec.

 

Vlastimil Mařík - náborář Krajského krušnohorského divadla.

Do tehdejšího Krajského krušnohorského divadla jsem přišel poprvé v roce 1965 jako externí spolupracovník. Prodával jsem po firmách vstupenky na jednotlivá představení (říkalo se tomu náborář divadla). Jako kmenový zaměstnanec jsem nastoupil v roce 1966, byl jsem osvětlovač, náborář a ještě jsem příležitostně účinkoval na jevišti. Později jsem si zkusil i sledování textu a inspici.V té době se divadlo vzpamatovávalo z reorganizace, která spočívala ve zrušení velkého souboru operety v šedesátých letech.  Znovu se budovala opereta, ale již ne s takovým sborem a baletem, jaký měla před reorganizací.

HVĚZDY 60. LET

V polovině 60. let byly na repertoáru divadla inscenace jako Hrabě Monte Christo (zhudebněný R.Trinnerem, dirigentem divadla, který později odešel do zahraničí). První operetou nastudovanou v té době byla Veselá vdova. V ní se na jeviště po nemoci vrátil přední komik divadla Josef Semecký. Již předtím zazářil jako Jacobo v Hraběti Monte Christovi a při svém výstupu ve druhém dějství jej publikum přijalo několikaminutovým potleském na otevřené sceně, což  potvrzovalo jeho popularitu v Teplicích. Z hlavnich protagonistů divadla bych především připomenul subrety Annu Bartákovou, Růženu Ječmenovou, Věru Doležalovou - Vitákovou, Leu Čihákovou později i Marii LuisuVáchovou.Z mužských představitelů Draga Čáslavského, Miroslava Baráka, Antonína Horáčka, Zdeňka Kmenta, Mílu Raislera, z mladších pak Jana Počepického, Františka Zacharníka, Ladislava Zacharníka, Milana Koháka,Vladislava Bulanta, Radka Chabinu, později přišel Oldřich Kubart a do sboru Bohouš Starka (interpret dodnes známé písničky Hvězda na Vrbě, pozn. red.).

Zdeněk Kment, držící se za šle.

Sólistka Anna Bartáková jako květinářka v My Fair Lady. Foto: Vlastimil Mařík.

Děvčata z baletu, uprostřed Bobina Vřeská. Foto: Vlastimil Mařík.

Zleva: Vlastimil Mařík, uprostřed Radomír Chabina a dirigent Rudolf Trinner.

Vlastimil Mařík jado dráb v Perlách panny Serafinky po boku s legendárním režisérem Františkem Paulem, otcem herečky Jany Paulové.

Zleva Drago Čáslavský a Vlastimil Mařík.

KAREL MELICHAR SKOUMAL aneb KAMESKO 

aneb NEJEN KAŽDÝ ŘEDITEL MÁ SVOU PŘEZDÍVKU !

Uměleckým ředitelem divadla byl v té době Karel Melichar Skoumal (jak bylo zmíněno v jiném příspěvku přezdívalo se mu Camesco (čti Kamesko). K. M. Skoumal byl upravovatel textů operet a  jako takový byl v záhlaví knihy uváděn právě onou zkratkou CAMESCO. 

 

Um. ředitel K. M. Skoumal při oslavách svého jubilea. Foto: V. Mařík

Divadlo mělo v té době také svého provozního ředitele, byl jím JUDr. Jiří Formánek, který dbal na to aby vše bylo provozně a finančně v pořádku. Technický personál mu proto za zády přezdíval JUDr. Jiří Opatrný.Vedoucím osvětlovačů - elektrikářů byl Leandr Zechl, dalšími osvětlovači byli Václav Líbal, Zoltán Witenberg a Petr Šrůt. K Zoltánu Witenbergovi jenom malá vzpomínka: v 60. letech byla nastudována Země úsměvů. Při realizaci scény posledního dějství, které se odehrává v zemi prince Su Čonga, byla do chrámu zhotovena velká maketa kašírovaného zlatého budhy. Tento budha byl nápadně podoben elektrikáři Zoltánu Witenbergovi a od té doby se také Zoltánovi jinak neřeklo. Budha.

POMOCNÉ PROVOZY 

V době, kdy jsem v divadle pracoval já, byl v dílnách vedoucím pan Kaňák, malíř, velice šikovný. Dále tam byl čalouník Paták a zámečník Petrák. Křestní jména si už bohužel nevybavuji. Divadelní dílny sídlily ve Školní ulici ve vodárnách, vzadu ve dvoře. 


Bohužel se mi pro potřeby tohoto blogu podařilo získat snímky zaměstnanců divadelních dílen pouze z doby kolem roku 1985:

Zleva: Antonín Lebeda, garážmistr. František Kotvald st, zámečník. Antonín Paták, čalouník. Karel Hecht, vedoucí řízení výroby - jedna z vúdčích osobností souboru Krušnohorského divadla. Petrák, zámečník, Rudolf Lopata, truhlář, v té době už důchodce, který byl přijat na renovaci sedaček z Národního divadla.

Shora: muž na špičce Petr Hruška, topič. Řada pod ním: Antonín Dbalý,truhlář. Antonín Hvolka, vedoucí divadelních dílen. Míra Vasilkievič, zámečník. Roman Kolařík, kulisák. Sedící: první brunetka Zdenka Ferencová, čalounice, uprostřed Nasťa Vaňková, šikovná malříka divadelních dekorací, dosud pracuje v oddělení propagace Domu kultury Teplice. Blondýnka Zdenka Mlčáková, aranžérka. 

 
Zaměstnanci divadleních dílen vyrábějí alegorický vůz do prvomájového průvodu. 
Zleva: Zdenkě Mlčáková a Nasťa Vaňková - aranžérky, Zdeněk Kment ml. - truhlář.

Nesmím zapomenout na finanční účtárnu, ve které úřadovaly dvě účetní. Vedoucím jim byl Gustav Niedelský, člověk, který perfektně znal provoz divadla a byl účetní duší celého provozu. Neřeklo se mu jinak, než Ferko. V pozdějších létech se Ferko stal na nějaký čas provozním  ředitelem a při střídání uměleckých ředitelů vlastně řídil celé divadlo. Já jsem se s ním v 80. létech v divadle potkával, jezdil jsem do divadla jako inspektor. V kanceláři divadla pracovala ještě mzdová účetní Jana Kuchařová (ta byla dobrou duší i pozdějšího domu kultury, kde pracovala jako pokladní až do svého odchodu do důchodu, pozn. red.). Sekretářkou byla nejprve pani Rudolfová a po jejím odchodu paní Turková, později zůstala v Německu ve Freiburgu. V náboru působil pan Procházka, zajišťoval i některé zájezdy divadla v pozdější době. 

Po premiéře v kanceláři divadla: zleva Antonín Horáček, Jana Kuchařová (mzdová účetní, dobrá duše divadla), Zdeněk Kment, Marie Turková (sekretářka). Foto: V. Mařík.

Po premiéře: uprostřed jevištní výtvarník Jan Sedláček. Oba další pánové jsou zástupci okresu a města.

ZÁJEZDY PO KRAJI I DÁLE

V 60. letech byl duší zájezdových představení Jaroslav Viták, manžel herečky Věry Doležalové. Nutno podotknout, že teplické divadlo bylo propojeno s divadly v Ústí n.L. a Mostě. Mostecká činohra tak hrála pravidelně v Teplicích s ústeckou operou a baletem. Zdejší divadlo naopak doplňovalo repertoár v Mostě a Ústí n.L. Mimo tyto zajezdy po kraji (jezdilo se do Loun, Děčína, Klášterce atd.), se na konci sezony organizovaly tak zvané šňůry což byly delší zájezdy např. čtrnáctidenní do Tábora, Jihlavy, Hradce Kralového. V divadle  působila jako asistentka choreografa také Božena Vondrušková. V době prázdnin jezdil s námi jako výpomoc osvětlovačů její manžel středoškolský profesor ing. Jiří Vondruška. V divadle také pravidelně hostovali dva herečtí důchodci  Elena Hilarová a Míla Raisler.V baletu jsem ještě zažil choreografa Ferryho Knopa a asistentku choreografie a výbornou baletku Helenu Švábovou - Rollovou. Později zde jako choreograf působil Václav Štádler. 

MŮJ POHLED NA DIVADLO V 80. LÉTECH

Není možné v tomto příspěvku jmenovat všechny, s nimiž jsem se za svého působení v Krajském krušnohorském divadle setkal. Já jsem z divadla odešel v roce 1970. Pracoval jsem jako novinář a později v kulturních zařízeních. S teplickým divadlem jsem jako inspektor divadel přišel opět do kontaktu v roce 1984.V té době zde působili ve funkcích ředitelů střidavě režiséři Rudolf Fleischer a Svatopluk Vašut. Provozní duší divadla byl již zmíněný Gustav Niedelský, nejprve jako provozní ředitel (funkce se později jmenovala provozně ekonomický náměstek). Lidí, kteří ještě pamatují 60. léta v krušnohorském divadle, již mnoho není. O některých vím, že stále ještě u divadel působí: František Zacharník, Ladislav Zacharník, dirigent Rudolf Trinner, či Jan Počepický (posledně jmenovaný se jako host zúčastní představení Hraběnka Marica, uvedeme 14. 4. 2014, pozn. red.).

DIVADLO MALÝCH FOREM

V roce 1967, kdy se uskutečnil pokus o divadelní kabaret. Ten byl zřízen na malém sále divadla při stolové upravě.Bohužel jeho činnost neměla dlouhého trvání. Režiserém tohoto kabaretu byl Antonín Boehm (novinář, manžel akad. mal. Dagmar Boehmové, jejíž portrét baletky zdobí Smetanovu síň, pozn. red.). V kabaretu byly za tu dobu realizovány pouze dva typy pořadů. Jedním bylo pásmo staropražských a staročeských písníček a druhý klauniáda Jana Počepického a Františka Zacharníka s názvem Proměny krále augusta.

Kabaret DIVKA - staročeské písničky: Źáková, Chundela, Sluková.

Kabaret DIVKA - klauniáda, Jan Počepický a František Zacharník.

Vlevo: Antonín Boehm, režisér kabaretu DIVKA.

DALŠÍ HVĚZDY, NA KTERÉ SE NEZAPOMÍNÁ

Neměl bych také zapomenout na výtvarníka scény, akademického malíře Jana Sedláčka, jehož scény byly opravdu obdivuhodné. Z hostujících režisérů vzpomínám především na věhlasného Karla Smažíka. kterého jsem považoval za krále operety, a známou divadelní osobnost,  Františka Paula. Režíroval zde například populárního Podskaláka s Josefem Semeckým v hlavní roli Saturnina Brambora.Většinu inscenací měl pod patronátem herec Zdeněk Kment, který působil jako asistent režie.Velké role v Teplicích odehrál Antonín Horáček, např. Lakomce v Perlách panny Serafínky. V tomto období získávala zdejší opereta opět svou někdejší popularitu. Z dirigentů té doby si pamatuji hlavně Františka Poppa, Antonína Horáka, (který později odešel do televize,) a Jiřího Hlávku. Vzpomínek mám mnoho i na to, jak bylo těžké bylo se s divadlem loučit při defintivním ukončení stálé scény v Teplicích. Se čtenáři tohoto blogu jsem se podělil jenom o pár z nich. Ti, na které jsem zapomněl, ať mi prominou, možná někdy příště. 

Vlastimil Mařík, březen 2014.

red. upraveno es